Pavla Gerlingerová

ve Spolku DivOchjá

působí jako vedoucí spolku, režíruje, hraje

l

Pavla začala s divadlem ve svých deseti letech v dětském souboru Divadýlko Divadýlko, kterému psala sama krátké jednoduché hry. Později se stala členkou Herecké školy Studio Racek, kde se pod vedením Pavly Rackové učila hereckému projevu. Dostala i možnost zrežírovat vlastní hru a účastnit se s ní divadelního festivalu Hoblík a Mumraj v Hodoníně.

V patnácti letech se Pavla rozhodla věnovat více režii, a tak založila dramatický kroužek na Gymnáziu Židlochovice, jehož byla v té době studentkou. I pro tento kroužek psala hry, ale zkusila si nakonec zrežírovat i dramatický text, který z její dílny nepocházel.

Podílela se i na vzniku dvou muzikálů ochotnického souboru Mládež na prknech. Dále se účastnila natáčení reklam a filmů.

V současnosti působí také jako členka Divadelního studia V působícího v Brně. V minulých letech hrála na prknech Buranteatru coby členka Amateatru.

Především však vede ochotnický divadelní Spolek DivOch, režíruje pro něj hry různých žánrů a samozřejmě v něm i hraje.

l

ve Spolku DivOch účinkuje v hrách:

Lakomec –   Frosina

Jak je důležité míti Filipa –   lady Bracknell

l

pro Spolek DivOch zrežírovala:

Moravské pověsti aneb Jak to vlastně bylo?

Manonus perfectus

Rudý nos aneb Noví lidé

Jak je důležité míti Filipa

Láska, zvrat a špek aneb Jedlíci čokolády

Lov na losa

 

Proč Spolek DivOch?

Dlouho jsme přemýšleli, jak spolek pojmenovat. Já jsem pořád měla potřebu vrazit do názvu, že jsme divadelní ochotníci. Po debatě vznikl název DivOch. Ovšem spolků s tímto názvem je víc, tak jsme přidali do názvu i Spolek.

Jste opravdu divoši nebo jste spíš vážní a klidní?

Myslím, že jako skupina dokážeme dost divošit nebo se aspoň snažíme, abychom divošili pro svou vlastní radost.

Jak přišel vůbec u tebe nápad pustit se do divadelnictví?

K divadlu mě přivedly asi v 10 letech dvě kamarádky, které zničehonic přišly se slovy: „Budeme dělat divadlo.“ Nějak jsme daly dohromady maličkatý dětský soubor. 🙂 Původně jsme byli tedy tři, později čtyři a nakonec se nás sešlo pět; já jsem byla nejstarší. Já jsem u toho tady z těch dětí jediná zůstala a dělala jsem divadlo dál, našla jsem se v tom. Začala jsem potom chodit do Brna do herecké školy a stále mě to drží.

Jaké jsou tvé herecké ambice?

Já jsem měla dřív velké herecké ambice. 🙂 Pak jsem se spíš našla v té režii. Ale hrát mě stále baví, možná je to teď spíš s režií na stejné úrovni.

My jsme tě mohli vidět i na televizní obrazovce.

Ano, skončilo to ale jen u komparzu; to byly některé reklamy, filmy a jeden seriál. Feťačku jsem si například střihla v Lovci vodního ticha s Ondřejem Vetchým v hlavní roli. Na umělý piercing a dredy ráda vzpomínám. Druhý velký projekt byl Cinka panna ve slovenské produkci, který se točil na zámku v Kroměříži, ale s tou barokní parukou a šaty mě asi ani nepoznáte.

Jsi ochotná přijmout nápady ostatních?

Určitě. S nápady pracuju, protože ne všechno mě kolikrát napadne nebo napadne hned. A kolikrát ty jejich nápady vedou k tomu, že další věc napadne mě. Takže je super, když ti lidi nad tím taky přemýšlí, zeptají se, navrhnou něco…

rozhovor: Barbora Sittová a Lucie Poláčková pro regionální redakci Dětské tiskové agentury, Klub Litina Brno

Comments are closed